Den jeřábu

(15. červenec)

   Prvním svátkem měsíce Elembiuos v období cesmíny je den zasvěcený jeřábu.
   Cesmína měla pro Kelty velmi velký význam. Už z jejího jména - Tinne - můžeme usuzovat na spojitost s keltskýmTine, výrazem používaným pro oheň. Kdysi byl tento keř hojně rozšířen po celé střední Evropě, zatímco dnes už zaujímá většinou pozici „strážců parků". Listy cesmíny se také ještě dnes objevují v některých vánočních zvycích, jakoby se tím měl zažehávat oheň v každém příbytku, do nějž bude přinesena.
Stejně jako oheň byla i cesmína vnímána jako ochranitelský prvek, ale zároveň i jako symbol velké ohnivé síly.
   Toto období bylo pro Kelty ve znamení stability. Vše, co bylo v tento čas započato, došlo až k velkému úspěchu.
   Měsíc sám je pojmenován Elembiuos, tedy „svatební čas", což už navozuje přípravy na nadcházející Lughnasad. Ještě před ním však byl neméně důležitý svátek, který skládal poklony další keltské posvátné dřevině, a to právě jeřábu.

   15. červenec byl dnem, jehož patronem je již výše zmíněný jeřáb. Ten byl dle učení druidů výjimečným magickým symbolem. Na jeho dřevo bylo často ryto několik magických ogamských znaků, aby mu propůjčily ochrannou funkci. Takto upravené kousky dřeva se pak zavěšovaly po celém domě nebo byly nošeny na těle. Pro druidy, keltskou kastu kněží, byl jeřáb dřevinou pro výrobu lžic a hůlek.
   Hned po lísce a bezu je to nejčastější dochovaná představa magické hůlky v keltských legendách. Není se čemu divit, druidové jistě znali základní magické obrazce a plod jeřábu je sám o sobě magickým symbolem. 
   V jednom hrobě z doby bronzové nalezli archeologové v Seelandu (Dánsko) nádobu, která byla vybavena zvláštní kombinací magických předmětů: koňské zuby, rysí drápky, pyrit, hadí obratle, ptačí průdušnice a větvičku jeřábu. 
   Proč byla tato dřevina u většiny národů tak ceněná, se můžeme jen dohadovat. Je to snad pro její barvu, která má barvu krve, ranního svítání a večerního západu slunce. Okrová barva byla vždy barvou rituální už od dob pravěkých lovců.
   Keltové tyto stromy zasazovali na tzv. Thing - místech určených ke shromažďování.
Na jeřabiny narážíme v několika irských příbězích, kde jej hlídají draci nebo jsou pokrmem Bohů. 

   Dnes jsou jeřabiny sbírány podobně jako bez nebo šípky jako cenný zdroj vitamínů a síly na zimu. Jsou výtečné proti revma, dně, kurdějím i nachlazením. Dnešní výzkumy dokazují, že plody obsahují více vitamínu C než pomeranče a citróny…je snad tohle ten keltský oheň?

autorem textu je Petr Lunwer Bílek