Svátek Bohyně Matky
(15. srpen)
Sbírání informací ke třem svátkům bylo spojeno s velkým úskalím. Svou práci jsem započal v době, kdy mi celý koloběh roku zůstával skryt, respektive celý se mi nezjevil v tom jasném a logickém světle. Dalo by se tedy říci, že jsem nebyl správným Keltem, který chápe svou mythologii a smysl existence v rámci keltské kultury. Nyní se pokusím celou problematiku osvětlit.
V této publikaci naleznete tři svátky, jež jsou si velice podobné svým názvem. Ovšem samotné názvy jsou většinou překlady názvů původních, nemohu si dovolit, či spíše ani nechci, je přizpůsobovat či zjednodušovat. Mohu se však pokusit vysvětlit podstatu těchto tří svátků, aby bylo pochopitelné, v čem jsou odlišné a zároveň proč jsou si jejich pojmenování tak podobná.
15. srpen je druhým pólem svátku, který se koná 25. března. Bylo by chybou chápat tento svátek jinak než Keltové - tzn. jako uzavřený kruh. 25. března Bohyně odchází ke svému králi do podsvětí a Cernunnos ji hostí celou polovinu roku až do současné doby, tedy do poloviny srpna. V tento den nastává čas, kdy bohyně, symbol plodnosti, která celé teplé období držela ochranu nad půdou, lesy a vším, co kvete a bují, opustí Cernunna a odejde za bohem Taranisem. Bohové Taranis, Teutates a Essus jsou bohové nebes, Taranis jako bůh hromu a blesku, Teutates jako bůh vody a Essus jako bůh větru jsou vládci všeho, co není na zemi.
V tento čas Bohyně odchází mezi tyto bohy, kteří o její pozornost velmi často bojují.
Celá mythologická podstata má své zdůvodnění jako vždy i na lidské rovině. Teplo pomalu ubývá a to, co bylo kvetoucí a zelené, pomalu uvadá. Pole jsou sklizená a louky vydají již jen pár léčivých bylin, které potřebují přízeň Bohyně Matky, ochranitelky a Země. Na druhou stranu na nebesích začínají zuřit bouře, déšť i sníh se snáší na zem a silné větry dují.
Vnímaví Keltové v tom celém spatřují přirozený přechod období, úzce spojený s jejich božstvy.
V tento čas si dívky pokládaly na hlavu věnce z lučních kvítí i bylin, čímž se symbolicky staly panenskými nevěstami, připravenými pro nového vládce.
Církev na tuto tradici zareagovala též velmi vnímavě a tento den se dodnes slaví jako svátek „Nanebevzetí Panny Marie". Někde na toto navázal další zvyk Panny Marie kořenné. O paralelách s původním keltským svátkem nemusí být více řeč.
V legendách je Bohyně v tento čas znázorňována jako Arianrhod - paní stříbrného kola. Taranis má toto kolo ve svém znaku též, dělí se tak o něj. Bohyně Arianrhod je též bohyní věštění a inspirace, čímž se uzavírá toto kolo a vrací nás to zpět k lísce, jež je patronem tohoto období.
autorem textu je Petr Lunwer Bílek