Zimní den

(15. říjen)

   Poslední měsíc keltského roku nese název Midsamonios, tedy „polovina padání semen", což je čas, který nastává po tomto měsíci. Můj učitel tento čas nazýval „malé padání", bylo tomu proto, že v tento čas padají semena a listí…v tom dalším už padá i sníh.
   Období je zasvěceno břečťanu - Gort. 
Břečťan byl pro Kelty rostlinou, která svou mocí mohla evokovat štěstí, lásku a s tím spojenou věrnost. Často ještě dnes vidíme břečtan, který zdobí na vesnicích obydlí. V dobách Keltů se používal i jako koruna pro bardy i hlavně jako svatební koruny novomanželů.
   Církev sama se pokoušela tento zvyk oddávání zlomit, proto prohlásila břečťan za pohanskou rostlinu. Ani to však nezastavilo následné generace Keltů, které nadále mnohem častěji uzavíraly své svazky v keltském duchu na mýtinách raději než v kostelech.

   Samotný 15. říjen znamenal pro keltskou kulturu vždy mezní bod. Od této doby se již nesmělo dále táhnout na nepřítele, všechna obléhání byla zastavena a vojska stažena zpět k rodinám. Z válečníků se stávali řemeslníci, kteří přes zimu opraví své nářadí a Lugh přitom požehná jejich práci, aby s ním pak mohli na jaře opět vytáhnout do boje.
  Tento zvyk však nebylo možné v českých podmínkách moc udržet, neboť na Hercynský les v tento čas vždy útočily jednotky Germánů. Ti si byli dobře vědomi tohoto keltského zvyku a nepovažovali za nutné připravit přes zimu nástroje na zemědělství či řemesla. 

   Intelektuální práce většinou nahradila válčení, nyní se tedy mohl i ten největší válečník představit jako otec od rodiny a hospodář. Zde se skloubí výjimečný talent Keltů v oboru válečnictví s jejich vynalézavostí. Taktéž noví adepti o druidské róby se nyní odeberou do posvátných hájů, kde se pokusí zaujmout ctihodné druidy, kteří jim poté poskytnou své vědění.
   Vše pomalu utichá…aby za dva týdny bylo vše připravené na nový začátek…

autorem textu je Petr Lunwer Bílek