Největší systematicky prozkoumané keltské pohřebiště na Moravě se nachází v Brně-Maloměřicích. K jeho odkrytí došlo při budování maloměřického nákladního nádraží v roce 1941. Archeologové z Moravsko-zemského muzea a další amatérští archeologové odkryli minimálně 86 hrobů. Tyto kostrové hroby patřily různým vrstvám keltské společnosti - bojovníkům, mužům a ženám s různě bohatým hrobovým vybavením.

Významným nálezem na tomto území je bronzové kování dřevěné konvice. Určení účelu těchto částí předcházelo několik rekonstrukcí. Jako nejvíce pravděpodobné se jeví právě bronzové zdobení dřevěné konvice.

Soubor se skládá z 16 kusů z litého bronzu, většinou prolamovaných, a z 13 drobných kusů z plechu s vytepávanou výzdobou; komplex doplňuje 38 bronzových hřebíčků, kterými byly aplikace připevněny na dřevěném podkladu. Zatímco vytepávané součásti jsou archaičtějšího rázu – jejich ornamentace je provedena ještě v halštatském duchu, prolamované kusy z bronzu litého na ztracený vosk jsou vypracovány ve stylu typicky laténském, s použitím prvků zoomorfních, antropomorfních i rostlinných, tedy tří elementů, reprezentujících tři formy života; jednotlivé motivy a symboly přecházejí jeden do druhého, vytvářejíce nové obrazce.
Na jednotlivých dílech garnitury se setkáváme s řadou vyobrazení, které náležejí k základním prvkům keltského umění. Výraznou součástí garnitury je držadlo pokličky v podobě stočeného gryfa hadího těla s hlavou plameňáka a se stylizovanou hlavou jiného ptáka na opačné straně kruhu. Rourkovitou výlevku konvice obepíná velké prolamované kování, spojující motivy antropomorfní, zoomorfní i rostlinné, s dvojitou zvířecí maskou – s podobou patrně kozorožce, jehož rohy obepínají výlevku a na opačné straně vybíhají ve stylizovanou hlavu dalšího rohatého zvířete. Nožku konvice, oddělenou od těla masivním prstencem, zdobí tři palmetovitá kování a jedno kování se dvěma protilehlými lidskými maskami. Nejnápadnější jsou dvě velká prolamovaná kování na obou stranách výdutě nádoby, která – stejně jako kování výlevky a malé protáhlé kování pod uchem konvice – mají funkci obruče, držící pohromadě nádobu sesazenou dohromady z několika dílů vysoustružených ze dřeva. Tato prolamovaná kování jsou tvořena propletenými těly stylizovaných draků s ptačími hlavami a velkýma lidskýma očima. Podle hypotézy archeologa Václava Kruty, specialisty na dobu laténskou a keltské umění, a italské astronomky Sylvie Cernuti lze rozmístění očí v síti tvořené dračími těly identifikovat se souhvězdími oblohy viditelné v zeměpisné šířceBrna kolem roku 280 př. n. l., a to na jedné straně nádoby s hvězdami Letního trojúhelníka na letní obloze a na straně protilehlé se souhvězdím Býka na obloze zimní, malé protáhlé kování umístěné pod uchem nádoby pak se souhvězdím Blíženců.

Konvice z Brna-Maloměřic náleží k nejkrásnějším ukázkám keltského uměleckého řemesla. Fascinuje dokonalým řemeslným provedením náročného záměru umělce – vznosný tvar konvice, který je inspirován poměrně častými vázami na nožce (několik bylo nalezeno přímo na maloměřickém pohřebišti), je doplněn efektní soupravou originálně koncipovaných a složitě vypracovaných bronzových kování, která mění svůj výraz podle dopadajícího světla a úhlu pohledu. Ještě větší význam však má poselství symbolů, ve výzdobě obsažených: lidské masky, stylizované podoby bájných zvířat či motiv otevřených očí opakující se především na uzlových bodech sítě tvořené dračími těly a symbolizující hvězdnou oblohu (hvězdy – „oči noci“). To vše – dokonalost a náročnost provedení, přítomnost motivů s hlubokou symbolikou, uložení uprostřed pohřebiště i určité vydělení od ostatních hrobů napovídá, že šlo o mimořádně významný artefakt, který nepochybně hrál důležitou roli při (nám bohužel neznámých) obřadech či mystériích. Podle Krutova názoru snad není nereálné se domnívat, že i dřevo, z něhož nádoba byla vyrobena, mohlo být - podobně jako bronzové aplikace - obdařeno symbolickým významem, resp. že mohlo pocházet z nějakého posvátného stromu. Význam nálezu v rámci pohřebiště umocňuje i skutečnost, že byl uložen zhruba uprostřed areálu pohřebiště a v bezprostřední blízkosti se nenacházely žádné další hroby. To vede k závěru, že místo uložení bylo patrně nějakým způsobem označeno, zvýrazněno či ohrazeno – snad mohylou, oplocením či jiným způsobem; ten však se nepodařilo zjistit. Je otázka, má-li nějaký význam skutečnost, že většina hrobů okolo místa nálezu konvice je mužských, ne však bojovnických (navíc je třeba mít stále na paměti, že bohužel pracujeme s torzem původního stavu).

Konvici z Brna-Maloměřic můžeme označit za jedno z nejvýznamnějších mistrovských děl keltského umění. Jak svým vnějším provedením, tak i vnitřním symbolickým významem v sobě nese hluboký náboj keltského duchovního světa, jehož bylo umění efektním a především nepostradatelným výrazem.