Alban Arthuan (zimní slunovrat)
(21. prosinec)
21. prosinec je dnem , kdy vláda Samainova uznává porážku a sklání se před silami světla, přesto však ještě pouze ustupuje. Toho času Cernunnos opět povstává, aby připravil vládu pro svého syna. V temnotě, hluboko v zemi porodí bohyně Cernunnovi v nejtišší ze všech hodin znovuzrozené dítě - syna Belena.
První sluneční paprsky pronikají temnotou a chystají se oplodnit semena ležící pod příkrovem zimy. Dny se pomalu prodlužují.
Název pro zimní slunovrat - Alban Arthuan (tedy „Artušovo světlo") - název již napovídá, jaké věci nastanou. Dle legendy byl Artuš spravedlivý a moudrý král, který vznikl vůlí sil, jenž nepocházejí z našeho světa. Lid oslavuje tuto dobrou zprávu. Žehná obilí, stromům a dobytku.
Způsoby oslav tohoto svátku byly různé a některé z nich se dokonce zachovaly dodnes. Stejně jako u většiny keltských svátků se zapaloval oheň (Tain). Oheň tentokrát zapaloval majitel domu a každá rodina měla svůj. Jako první se zapalovalo polínko uschované z minulého roku. Muselo se však jednat o polínko ze stromu, které buďto vyrostlo na zahradě majitele nebo jej dostal darem. Polínko muselo však projít značným posvěcovacím rituálem, bylo nazdobeno a pokropeno pár kapkami piva. Sváteční oheň směl hořet 12 dní, poté byl slavnostně uhašen. Jeho popel se přidával nejen do osiva, ale také do vody zvířatům.
Dále se v tento čas peklo několik druhů koláčů. První byl určen pro rituální účely - pověsil se mladému bílému býčkovi na roh a poléval se pivem tak dlouho, dokud býk koláč neshodil. Pokud dopadl před něj, bylo to dobré znamení a předzvěst velké sklizně.
Druhý typ koláče byl takový žert. Do jednoho koláče se vložil fazol (nikoliv fazol obecný Phaseolus, dovezený do Evropy až v 16. stol., ale vikev neboli bob obecný Vicia faba) a kdo jej „vyhrál", byl na 12 dnů jmenován fazolovým králem i s bláznovským regimentem. Slavnost byla zakončena jak jinak než velkou pitkou.
Také stromy se braly domů, kde se obřadně nazdobily (už víte, proč se dnes zdobí vánoční stromeček?). Dům se zdobil cesmínou, jmelím a břečťanem, domů se odnášeli právě vždy zelené jedle a smrky.
Během těchto slavností vystupovali maskovaní jelení tanečníci. Tanečními kroky vydupávali a vybubnovávali poselství pro Bohyni a Cernunna.
Po celých dvanáct "kouřových nocí" se dům vykuřoval vonnými bylinami, které přinášely blaho - pelyněk, jalovec, tomkovice, jedlová smola.
Teď něco pro zamyšlení:
Slavnosti zimního slunovratu trvaly 12 nocí - 12 nocí mezi Narozením a Zjevením Páně - tzv. Svaté noci, Dvanáct nocí nebo Svatý čas.
Narození slunečního Boha (ve většině kultur).
Zdobení stromků.
Velké oslavy.
A to vše od 21.12.
Jedle…smolou prosycený strom světla, pod který ještě dnes stavíme jesličky s Jezulátkem (slunečním dítětem).
autorem textu je Petr Lunwer Bílek